20 dobrovolníků z celého světa bylo roztříštěno do 4
míst. Jedna skupina zůstala v hlavním městě Bishkeku, zbývající 3 byly
odveleny k jezeru Issyk kul do kempů Ulan, Mayak a Orlenok. Poslední
jmenovaný se měl stát i mým domovem na následujících 13 dní.
Po příjezdu jsme se hned šli kouknout k jezeru, které
je asi 300 metrů od kempu. Po cestě nás potkalo opuštěně vypadající hřiště
s krákajícími krkavci, staré už nepoužívané toalety, o kterých kolují různé
strašidelné historky a vzrostlý né moc pěkný porost. Pak se ale ukázala pláž a
přišlo to. 30 metrů široký písečný pás, průzračná voda troufám si říct, že do
hloubky klidně 3 metrů. Jezero se táhne zleva doprava od nevidim po nevidim a
když koukneš směrem k protilehlému obzoru, uvidíš mlhavě v dálce hory
s bílýma čapkama.
Prvních pár dní svítilo slunko, teplota kolem 33-35 °C, pak
se ale počasí zhoršilo a poprchalo. Ukázala se zvláštnost Kyrgyzského počasí.
Svítí, je krásně teploučko, když ale zaleze slunko byť jen na chvilku za mraky
je kosa, že by člověk skoro mikinu bral.
O čem je Orlenok?
Kapacita tak na 200 dětí ve věku 8-17. Pokoje po 13 lůžkách.
Lůžka se skládají z železné pérové konstrukce, na níž jsou matrace.
V noci to pak vypadá jak v orchestrárně, když se začnou hýbat
pružiny.
6 budov rozsetých okolo hlavního stanu, ve kterém je malý
shop a ve kterém se podává jídlo.
Taneční parket - vybetonovaný kruh o průměru cca 6 metrů. Poblíž je sloup s pouličním osvětlením, odtud se tahala elektrika pro repráky. Na hulváta tam zaživa připojili 2 žíly. Jiskřilo to... jedno to dokonce koplo týpka co to zapojoval.
Fotbalové hřiště. Když tam nebyli lidi, tak si jej pronajali krkavci, nebo takový nějaký ptáci.
Zhruba týden trvalo, než si vedení kempu usneslo na tom, co bychom
tam vlastně mohli my, jako mezinárodní volunteers dělat. Do té doby to bylo
spíš jen swim, sleep and eat.
Trávit volný čas s dětmi, mluvit s nimi, snažit se
odbourat jakékoliv bariéry. Dát jim poznat, že lidi z různých koutů světa
se od nich vlastně moc neliší. Mají podobné radosti a starosti.
Skoro všechny děti uměly karetní hru Durak, celkem dost jich
hrálo i náročnější Mafiu. Pro ty menší jsme si ještě připravili hromadu dalších
aktivit a her. Prcky nebyl problém zabavit a zaujmout, neměli strach ani stud.
S většími byl troch problém… ať už v komunikaci – neuměli moc
anglicky a nemají tak dobré neverbální a vytrvalostní schopnosti jako malí
špuntové.
Orlenok měl být můj první kemp. Pak jsem měl být přesunut do Mayaku a ještě do jednoho, ale pač jsme v Kyrgyzstánu, všechno se mění, nic není tak jak si to naplánuješ, tak jsem se nikam nepřesunul a zůstal v Orlenoku.
Žádné komentáře:
Okomentovat