Simon Sinek: How great leaders inspire action
V tomto případě ale odpověď nebude tak jednoduchá, je to spíš shoda různých okolností, které se pokusím nastínit na následujících řádcích.
Tři roky zpátky se mně dostala do ruky kniha Nikdy se nevzdávej. Radim Jančura v ní naznal, že člověk by měl strávit nějaký čas v cizině. Pár měsíců v Americe, pár měsíců někde v Asii, pár měsíců dole v Austrálii. Přišlo mi to jako celkem dobrý nápad a tak jsem loni vyrazil na Aljašku a letos jsem chtěl opět něco podniknout.
Přemýšlel jsem o Zélandu, odradily mě vysoké vstupní náklady a to, že je to lifetime příležitost. Jednou za život může člověk strávit rok pracovně v NZ a být daňově zvýhodněn. Hledal jsem spíš něco, kde musí být studentem, aby se tam dostal. Protože tohle mohou být moje poslední prázdniny v životě. Poslední období, kdy budu mít statut studenta a volný čas.
Přemýšlel jsem také o farmách na Islandu... opět ta příležitost není vázaná na studenta. Se StudenAgency se tam člověk může dostat na rok, i když není student. Island tedy může také počkat.
Další možností byl Camp v USA. Lákaly nízké náklady a nutnost býti studentem... Jenomže do Ameriky už mě to tolik netáhne.
Kanada - podobně jako NZ nebo Island - může počkat.
Kanada - podobně jako NZ nebo Island - může počkat.
Poslední zvažovanou možností bylo vyjet na stáž přes AIESEC a ta to taky vyhrála. Člověk musí být student, výběr, kam vyjet je vskutku rozmanitý, náklady malé (v podstatě jen cesta a poplatek za zprostředkování 5000 Kč) a hlavně to zabezpečují sami studenti - a to je pro mě hodně důležité.
Dostal jsem přístup k tisícům stáží po celém světě, stačilo si jen vybrat. Nebyla to taková prdel, podle jakého klíče se chcete rozhodnout, když je tolik možností? Já chtěl původně dělat fotografa v Indonésii, protože na to visel leták na FB. Pak jsem se rozhodl pro Malajsii. Láká mě Kuala Lumpur a Singapur, který je kousek. V Malajsii bylo otevřených cca 10 stáží ve vyhovujícím intervalu od 1. 7. do 10. 9. 2013. Začal jsem obepisovat kontaktní osoby. Ty ovšem během pár dní nezareagovaly... a protože se ke mně dostaly informace, že v průběhu dubna se stáže rychle rozeberou, čekání nebylo na místě. Co teď? Vzpomněl jsem si, že na nějaké infoschůzi ke stážím od brněnského AIESECu mluvil jeden stážista o Kyrgyzstánu, kde byl minulý rok. Měla tam být krásná příroda, sedmitisícové hory, hodní lidé, koně jako nejrozšířenější dopravní prostředek... Moc se mi líbilo jak své zážitky z té země líčil. Mrkl jsem tedy i na stáže v Kyrgyzstánu a hele. Byly tam nějaké a jedna z nich k projektu All about summer vypadala suprově. Dělat dětem na táboře vedoucího společně s dvacítkou dalších mladých lidí z celého světa by mohla být náramný zážitek.
Tohle je první fotka Kyrgyzstánu, kterou nám organizátoři poslali.
Napsal jsem tam maila a pak už měly věci rychlý spád. Téměř okamžitě dorazila odpověď, dohodli jsme se na Skype pohovoru, den na to mi Zeinep dala vědět, že mě berou. Začali jsme si s lidma z KG psát na FB... byli strašně fajn. Když jsem se jen zmínil, že se chci naučit aspoň nějaké základy ruštiny, okamžitě mi byla nabídnuta několikanásobná pomoc. Sdílejí s námi fotky z KG a z campu, kde budeme trávit léto... všichni jsou milí, když je potřeba tak rádi pomůžou, prostě paráda.
PS: Po minulých zkušenostech zakládám samostatný blog jen pro zápisky z Kyrgyzstánu, aby to bylo přehlednější. Snad tam bude lepší připojení k internetu a víc volného času než na Aljašce ať můžu psát často.
Žádné komentáře:
Okomentovat