První dojmy

První krůčky po asijské půdě byly vedeny touhou najít WC. To jsme společně s Neliou, ukrajinskou holčinou, se kterou jsme se dali do kupy v Kyjevě, našli relativně rychle. Kvalita a hygiena sice nebyla nic moc, ale nebylo důvod se tím nějak dál zabývat, jako nouzovka dobrý. V té chvíli jsem ještě netušil, že to byl nejluxusnější záchod, který (možná) následující 2 měsíce uvidím. Voni tam normálně jinak kadí do díry v zemi. Když máte štěstí, tak se dá získat alespoň to soukromí zavřením vrátek, když ne, tak si můžete aspoň povídat mezi čtyřma očima a dvěma holýma zadkama s kolegou, který děla poo poo vedle. No zkrátka brzo jsem pochopil, že s mobilem ne velkou ne-e.

"Small one, small one, but on the north - very very big mountainns." PS: ta hora vzadu má tak 4-5000 m.n.m. podle odhadů domorodců.

Ale volat zase jo-o. Za pár šlupek se dá koupit simka s kreditem a super cenama. Simka s kreditem 70 som a oříznutí na microsim stálo dohromady nějakých 150 som, což je zhruba 60 Kč. Nevím, co stojí volání po Kyrgyzstánu, ale SMS mě domů stojí necelý 3 kačky. S českou simkou by to bylo minimálně pětkrát tolik. Internet v mobilu je taky úplně bombovej. Za 20 som (7 Kč) denně máte neomezený net. No neomezený jak se to vezme… neomezený je prvních pár desítek MB, pak se rychlost krouhá na 128 a 64 Kbps. Net doma se jinak moc nenosí. Skoro všichni se připojují přes mobil, případně v nějakých kavárnách či tak.
Bishkek… hlavní město Kyrgyzstánu je úplně jiné jak evropská města. Místo do výšky se rozpíná do šířky a tak není divu, že se tady hafo používají auta. Benzin je tak na polovině ceny u nás, silnice na hlavních tazích jsou vesměs dobrý a hlavně široký. Řidiči v tom mají celkem volnost. Silničáři jim udělají 20 metrů široký silnice, uprostřed oddělí jeden směr od druhého a to v kolika pruzích budou auta jezdit, kolik zaberou zaparkovaný auta apod. už nechají na lidech. V dopravě je tam vcelku chaos, ale funguje jim to. Např. červený světlo na křižovatce v noci znamená, že se má přibrzdit, podívat se, jestli někde nečučí poldi a jet dál. Na silnicích jsou vidět spíš starý auta, ale občas se ukáže i nějaká nová audina… Když jsme jednou jeli s Anvarem, týpkem, který mě ubytoval na jednu noc, po Bishkeku autem na čtyřproudové silnici, objevila se v „našem pruhu“ babička na vozíčku, kterou tlačil resp. spíš táhl v protisměru její vnuk. Anvar si s tím hlavu nedělal, nechal 10 cm prostoru mezi jejím vozíčkem a naším autem a objel ji zprava.

U nás máme billboardy, v KG mají kopce.

Noc u Anvara byl taky zážitek. Přilétli jsme v 3:50 ráno a pak hned nás odvezli welcome party, kde nás přivítala Lucia ze Slovenska, Jan z Nizozemska, Vadim a dalších pár lidí z Kyrgyzstánu a Skot Sean. Byl tam ještě mrak dalších lidí z Polska, Číny, Tchaj-wanu, Indonésie, Kyrgyzstánu… ale ti všichni už spali. S Neilou jsme ani spát ten den nešli, kolem poledne nás rozvezli do rodin, ale další den jsme hned valili k jezeru Isik ul, který je asi 3 hodiny daleko. V Bishkeku jsme byli ubytováni jen na jeden den. Dostal jsem se k Anvarovi, oznámil mu, že si půjdu lehnout a ještě jsem se ho optal na sprchu. On moc dobře anglicky neuměl. Říkal, že se učí teprve pár týdnů, tak jsme si prvně nerozuměli. Říkam: „May I take a shower?“, „eeeh?“, „shower, shower, I want to wash myself.“ Od Anvara přišla podobná odpověď jako poprvé… Nonverbálně jsme si po chvilce porozuměli a on mě zavedl na dvůr a ukázal na hadici… Pochopil jsem, že ten den budu bez sprchy. Bylo cca 14:00, Anvar si odjel do města a vrátil se cca o půlnoci. Já si těch 8 hodin pěkně prospal. Přišel, vzbudil mě a ptá se „hungry, hungry?“ říkám mu, že jo, zavedl mě vedle do kuchyňky a rozkrájel nejlepší meloun, kterej jsem kdy ochutnal. Jim to tam roste normálně na zahradě a mají 2 druhy, jeden zelenej, typickej i u nás a druhej bílej, ten je taaaaaaaaaaaaak slaďoučkej.

Anvar s českýma.

Po chvilce byly slyšet nějaký divný zvuky zvenku, ptám se, že co je to. On na to, že se svolávají muslimové do „muslim hauzu“ nevím, jestli to byla mešita, nebo jen něco menšího. Pak jsme koukali na fotky, kecali o svých zemích, o tom, co děláme, co chystáme a tak cca do 2 do rána. Já mu říkal, že už půjdu spát, zítra brzo vstáváme. On na to, že on spát nepůjde… WHY? No protože mají muslimové svátek a on se bude do rána modlit. V 6:00 zrovna nevypadal, že by nespal. Ale po půl hodině se mě ho podařilo probudit a mohli jsme vyrazit.

Jak to nakonec dopadne?

Život dokáže připravit nečekaná překvapení a mě zrovna jedno takové potkalo 11 dní před plánovaným odletem do Kyrgyzstánu.

Začalo to ještě dřív... 20. nebo 21. června. Zrovna probíhala teambuildingová víkendová akce SPS a já ji skoro celou proležel, pač mě bolela hlava a byl sem strašně unavený. V neděli jsem zašel na pohotovost, paní se koukla do krku a říkala: "To je jasný, je to angína." Předepsala antibiotika a šmitec. Jenže když 4. den užívání mělo tělo horečky k 39°C, zašel jsem radši za svým doktorem. Ten mě poslal na krční, oční a ušní a pan Vacek po prohlédnutí vzal telefon a volá primářovi Třebíčské nemocnice, jestli má volno. Ukázalo se, že má a tak byly mé kroky odporoučeny tam. V nemocnici jsem strávil 7 dní a pak přišli se závěrem, že mám mononukleózu.

Teď už jsem den doma a je 10 dní před plánovaným odletem do Kyrgyzstánu. Otázka je, poletí se vůbec někam?

V nemocnici se k tomu nestavili úplně odmítavě, prý mám zajít na jaterní testy za obvoďákem a pokud se nezhorší a já se budu cítit dobře, můžu odfrčet. Samozřejmě s tím, že budu dodržovat striktní dietu a moc se nenamáhat fyzicky. Zatím se teda moc dobře necítím. Jsem rád, že ležím.

Tohle měly být nejlepší týdny roku - víkendovka SPS, výjezdní zasedání AS VUT, grilovačka na Brněnské přehradě a odjezd do Kyrgyzstánu. 3/4 tak nějak nevyšly, ale ta čtvrtá událost je ještě otevřená. Tak uvidíme, snad to dobře dopadne.